Tým, který v Anthropicu vyvíjí Claude Code, popsal 15. října 2026 na blogu claude.dev, jak dnes reviduje kód nástroje, jehož kód podle týmu zhruba z 90 % píše sám Claude. Od června do září se počet sloučených pull requestů do Claude Code víc než zdvojnásobil. Podíl změn, které se musely vrátit, přitom klesl o víc než 40 %. Revizi tým nezrušil. Většinu čtení kódu ale přesunul na stroje a za nejvzácnější zdroj považuje čas a pozornost lidí. Cílem je, aby většina pull requestů prošla nejvýš s jedním člověkem, kterým může být i sám autor, a aby přitom nepřibylo vrácených změn ani incidentů. Tým proto sleduje hlavně počet lidských schválení na jeden PR a dobu, po kterou PR čeká na člověka.
Text podepsali Addy Osmani, Morgan Westlee Lunt a Qing Wang. Tlak je vidět na celém Anthropicu: do jeho hlavního monorepa šlo v květnu 2026 zhruba 2 500 změn denně, v září přes 30 000. Firma kvůli tomu postavila vlastní systém pro správu verzí Scion, jak popsala 13. října. Claude Code má samostatný repozitář, tlak ale cítí i on a ruční revize řádek po řádku je podle autorů při takovém tempu skoro nemožná. Revize proto už není závorou na konci práce. Běží průběžně, podobně jako kontrola pravopisu při psaní, a většinu změn Claude zkontroluje a opraví dřív, než se na ně podívá člověk.
Revert and incident rates are the guardrail: if they rise, we haven’t saved human time, we’ve only moved it.
Hodně se toho odehraje ještě před založením pull requestu. Claude musí ukázat výstup něčeho, co jde spustit, třeba testů nebo buildu, místo aby jen oznámil, že je hotovo. Pak diff projde subagent s čistým kontextem a mnozí vývojáři spouštějí i interní skilly, například na hledání chyb nebo zjednodušení diffu. Boris Cherny, který Claude Code vytvořil, napsal 2. ledna 2026 na X, že možnost ověřit si vlastní práci je pro dobré výsledky asi to nejdůležitější a kvalitu výsledku zlepší dvakrát až třikrát. Když automatický recenzent opakovaně hlásí totéž, tým to opraví u zdroje, ve skillu nebo v souborech s instrukcemi. Kromě CLAUDE.md, který popisuje projekt, píšou vlastníci kódu soubor REVIEW.md. Ten recenzentovi říká, jak v dané části kódu vypadá selhání (u dokumentace „lže“, u konfigurace „posílá jinam“), omezuje drobné výtky a u každého nálezu chce soubor a řádek.
Každý pull request pak dostane revizi od Claude, ještě než ho uvidí člověk. Chyby hledá několik agentů souběžně a další skupina o každém nálezu hlasuje. Na PR se dostane, jen když se dost z nich shodne, že jde o skutečnou chybu, a čistě stylistické připomínky se zahazují. Nálezy mají štítky Important, Nit a Pre-existing, aby chyba, kterou PR nezavedl, nevypadala jako vina autora. Každý nález musí autor buď opravit, nebo uzavřít se zdůvodněním. Stejně funguje samostatná bezpečnostní revize a dokud zůstává otevřený jediný nález, PR se sloučit nedá. Veřejnou verzi recenzenta, Code Review for Claude Code, Anthropic spustil 9. března 2026 jako research preview. Podle tehdejšího oznámení dostávalo podstatné připomínky 16 % interních PR, s Code Review 54 %. U PR nad 1 000 řádků mělo nálezy 84 % z nich, v průměru 7,5, u PR pod 50 řádků 31 %. Jako chybné vývojáři označili méně než 1 % nálezů a revize stála v průměru 15 až 25 dolarů. Dnes je služba podle blogu obecně dostupná v plánech Team a Enterprise a správci volí úroveň Quick, Standard nebo Deep.
Kolik lidí musí změnu schválit, závisí na riziku. Dokumentace, texty v rozhraní nebo nové funkce schované za přepínačem žádného člověka nepotřebují, pokud prošla automatická i bezpečnostní revize. Běžné produktové změny a citlivé oblasti jako cache nebo automatické aktualizace schvaluje jeden člověk, nejrizikovější kód dva. Úroveň rizika určuje klasifikátor podle změny, ne podle autora, a druhý klasifikátor posuzuje, jestli konkrétní změna nepotřebuje člověka navíc. Lehčí cestu mají jen autoři ze seznamu důvěryhodných, většinou tým, který repozitář vlastní. Schválení od agenta se nikdy nepočítá za lidské. U PR, který napsal agent, se za recenzenta počítá člověk, který agenta řídil. Před sloučením ještě fronta (merge queue) znovu spustí všechny kontroly proti hlavní větvi. Nové chování pak jde za přepínačem nejdřív k zaměstnancům Anthropicu a veřejné verze vycházejí postupně. Pojistku, která by při růstu počtu vrácených změn sama zpřísnila schvalování, zatím tým nemá a jeho vývojáři ji podle autorů chtějí dřív, než bez člověka půjde víc kódu.
Víc kol revize přitom automaticky neznamená lepší výsledek. Agent jako autor a agent jako recenzent se umí zaměstnávat donekonečna a jeden PR do CLI prošel za noc přes padesát kol oprav, než ho autor zastavil. Když tým přes git blame prověřil, co recenzent opakovaně hlásil, asi 59 % připadlo na kód, který tam byl už při prvním průchodu. Recenzent tedy většinou nenacházel nové chyby, jen každé kolo pár starých navíc. Po třech kolech teď autora vyzve, aby přístup přehodnotil, další kola kontrolují jen nový diff a už zveřejněné nálezy se neopakují. Kvalitu recenzenta tým měří na sadě minulých PR, které způsobily incidenty, a pouští ho na ni každý den. Šum sleduje podle toho, jak lidé na komentáře reagují, protože agent jako autor opraví i zbytečnou výtku a přidá tím další commit a další kolo revize.
Lidem zůstává rozhodnutí, jestli se něco má vůbec stavět, a revize rizikového kódu, jako je účtování nebo CI workflow. Za každou sloučenou změnu navíc odpovídá konkrétní člověk, ať ji napsal kdokoli. Přehled o kódu si členové týmu nedělají čtením cizích diffů. Když potřebují pochopit nějakou část Claude Code, nechají si od Claude napsat vysvětlení přesně k ní. Ostatním týmům autoři doporučují začít krátkým CLAUDE.md a souborem REVIEW.md a do šablony PR přidat kolonky „Testing“, „Risk“ a „How to revert“. Schválení od bota podle nich nikdy nesmí nahradit povinné schválení člověkem.
Zdroje:
