Iterace a doptávání, aneb první odpověď skoro nikdy nestačí

Zeptáte se, dostanete odpověď, řeknete si “hm, to není ono” a zavřete okno. Škoda. Právě tady většina lidí přichází o to nejlepší, co AI nabízí. Protože ta první odpověď nemá být cíl. Má být začátek rozhovoru.

Tímhle dílem uzavíráme blok o tom, jak s AI mluvit. Vyjasnili jsme si, jak sestavit zadání a jaké techniky ho vylepší. Zbývá poslední kus skládačky, a možná ten nejdůležitější v běžném životě: co dělat, když odpověď není dokonalá. Což bude skoro pokaždé.

Proč první pokus málokdy sedne

Není to chyba modelu ani vaše. Je to prostě povaha věci. Model odhaduje, co chcete, na základě toho, co jste napsali. I když napíšete dobré zadání, pořád mu chybí spousta drobností, které máte v hlavě jen vy. Že email má být o chlup formálnější. Že v tom textu vadí jedno konkrétní slovo. Že vysvětlení je fajn, ale moc dlouhé.

Tyhle věci nejde všechny natlačit do prvního zadání, protože je často předem ani nevíte. Poznáte je až ve chvíli, kdy vidíte první verzi a řeknete si “skoro, ale…”. A přesně to “ale” je zlato. To je informace, kterou modelu dáte a on podle ní odpověď opraví.

Berte to jako práci s kolegou, ne jako hod kostkou. Kolegovi taky neřeknete zadání jednou a nezmizíte. Ukážete mu draft, řeknete co upravit, on to přepíše. Kolo za kolem se to blíží tomu, co chcete. S modelem je to úplně stejné, jen je nekonečně trpělivý a nikdy si nepovzdechne.

Jak odpověď korigovat

Nejjednodušší způsob je říct, co je špatně, a nechat přepsat. “Je to moc formální, uber na tom.” “Zkrať to na polovinu.” “Druhý odstavec vyhoď, ostatní nech.” Nemusíte psát nové zadání od nuly, model si pamatuje kontext celého rozhovoru a navazuje.

Pár obratů, které se hodí mít po ruce:

• “Přepiš to víc konverzačně.” Když text zní kostrbatě nebo úředně.
• “Dej mi tři varianty.” Když nevíte, co chcete, a potřebujete vidět možnosti.
• “Vysvětli to jednodušeji.” Když je odpověď nad vaše síly nebo nad síly toho, komu ji chcete ukázat.
• “Buď konkrétnější.” Když model mluví obecně a vy potřebujete detaily.
• “To se mi nelíbí, zkus to úplně jinak.” Občas je lepší začít nanovo než záplatovat.

Nebojte se být přímí. Modelu se nedotknete tím, že mu řeknete, že jeho odpověď za nic nestála. Nemá ego, které byste ranili. Čím jasněji řeknete, co vadí, tím rychleji se dostanete k výsledku.

Doptávejte se, když sami nevíte

Iterace nefunguje jen jedním směrem. Můžete se ptát i vy. Když si nejste jistí, jak zadání zpřesnit, obraťte to a nechte model, ať se ptá on.

Věta “než začneš, zeptej se mě na cokoli, co potřebuješ vědět, aby ten výsledek sedl” umí zázraky. Model vám naservíruje pár otázek, vy odpovíte a najednou dostanete odpověď šitou na míru, protože jste společně doplnili to, co chybělo. Je to způsob, jak z něj vytáhnout dobrý výstup, i když sami přesně nevíte, co chcete.

Funguje i opačný postup. Nerozumíte odpovědi? Zeptejte se. “Co znamená tenhle termín?” “Proč jsi to udělal takhle?” “Můžeš mi dát příklad?” Nemusíte odejít se zmatkem v hlavě. Model rád rozvede, upřesní, ukáže na příkladu, kolikrát chcete.

AI je dialog, ne automat

Tady je jádro celého bloku. Kdo bere AI jako automat na coca-colu, hodíš minci, vypadne plechovka, hotovo, ochudí se o většinu její hodnoty. Kdo ji bere jako partnera do rozhovoru, s kterým se dá věc probrousit z různých stran, dostane nesrovnatelně víc.

Ten rozdíl není v modelu. Je ve vás a ve vašem přístupu. Stejný model dá jednomu člověku plochou odpověď, protože se spokojil s prvním pokusem, a druhému skvělou, protože si s ní chvíli pohrál. Nástroj je stejný. Používání jiné.

A o tom byl celý tenhle blok. Umět se zeptat, umět techniky, které pomáhají, a umět z odpovědi ždímat dál, dokud nesedí. To vás oddělí od davu, který AI odsoudil po jednom mizerném pokusu.

Tím ale nekončíme, spíš se dostáváme k choulostivější části. Protože i když se ptáte skvěle a iterujete jako profík, model vám občas s naprostou jistotou naservíruje úplný nesmysl. Proč se to děje a jak takové vymyšlené odpovědi poznat, si vezmeme na paškál v příštím dílu.