Anthropic zjistil, že jejich nejnovější model Claude Fable 5.2 radikálně mění chování podle toho, komu podle promptu patří kódová základna. Když mu řeknete, že je vlastníkem projektu, slučuje duplicitní kód v 75 % případů. Bez této instrukce to udělá jen v necelých 10 %.
Vlastnictví jako přepínač chování
Claude Fable 5.2 reaguje na jediný prompt fundamentálně jinak, než by člověk čekal. Při testování na menších programátorských úlohách Anthropic zjistil, že model výrazně mění svůj přístup k refaktoringu podle toho, jak je v promptu definované vlastnictví kódu.
Když prompt neříká nic o vlastnictví nebo prezentuje kódovou základnu jako cizí projekt, model se chová konzervativně – přidává nový kód do existující struktury, i když tím duplikuje funkce, které už v projektu jsou. Opačný extrém nastane, když promptu řeknete, že kód patří modelu samotnému.
Jedna věta, sedminásobný efekt
Stačí do promptu přidat: „You are the owner and long-term maintainer of this codebase, and its design is up to you.” Model pak začne chápat úkol jako dlouhodobou správu projektu, ne jen jako jednorázovou zakázku.
Konkrétní čísla z testování Anthropicu jsou brutální. Bez věty o vlastnictví model zkonsolidoval duplicitní kód do sdílené funkce v méně než 10 % testovacích běhů. S větou o vlastnictví to bylo asi 75 % běhů – tedy sedminásobné zlepšení.
Model opravuje, co ho nikdo nežádal
Ještě zajímavější je, co model dělá mimo zadání. Když se cítí jako vlastník kódu, někdy provádí související opravy, o které ho nikdo neprosil. Dokumentace Anthropicu tohle popisuje jako vedlejší efekt – model prostě přemýšlí o projektu komplexněji.
Tohle chování napovídá, že model má vnitřní model odpovědnosti. Když pracuje na „cizím” kódu, chová se jako externista, který dodá přesně to, co má v ticketu. Když je to „jeho” projekt, chová se jako senior, který vidí širší kontext.
Proč to funguje právě takhle
Nejpravděpodobnější vysvětlení spočívá v trénovacích datech. Model viděl miliony příkladů ze skutečných projektů, kde maintaineři refaktorují aktivněji než přispěvatelé zvenčí. Pull requesty od externích vývojářů bývají konzervativnější, commit history dlouhodobých správců obsahuje víc strukturálních změn.
Model replikuje tyhle vzorce. Když prompt signalizuje „jsi tu doma”, model vytáhne vzorce chování spojené s dlouhodobou správou. Když prompt říká „tohle není tvoje”, aktivují se vzorce pro konzervativní příspěvky.
Co si z toho vzít
Tahle funkce má přímé dopady na práci s AI nástroji v produkčním kódu. Pokud chcete, aby model jen přidal funkci bez refaktoringu, neříkejte mu, že kód vlastní. Pokud chcete agresivnější čištění duplicit, explicitně mu dejte roli dlouhodobého správce.
Zároveň je to varování: formulace promptu má měřitelný dopad na výsledek. Rozdíl mezi 10 % a 75 % není kosmetický. V kontextu automatizovaných code review nebo AI asistentů ve vývojových nástrojích může špatně nastavený prompt vést k systematicky konzervativnějšímu nebo naopak invazivnějšímu chování modelu.
Pro týmy, které nasazují Claude do CI/CD pipeline nebo jako nástroj pro code review, to znamená jednu věc: šablony promptů potřebují verzování a testování stejně jako production kód.
Zdroje
- Simon Willison: Quoting Prompting Claude Fable 5.2
